Den před:)

1. S kolegyní přemlouváme řidiče, abychom nemuseli vyjíždět v šest ráno.  Nakonec Olina, jak řidiče nazýváme, přesvědčíme, do devíti to přeci musíme stihnout.

2. Do vypůjčené batožiny si balím mobil, brýle, kapesníčky, blok, krém na ruce, pití a jídlo, zjišťuji, že něco musím ubrat. Volba padne na neperlivou vodu:)

3. Doma dcerka hysterčí,  že se jí bude stýskat ( jsem ale již otrlá, hlásí to, i když jde do školy)

4. Celou noc se budím, je vidět, že jsem tvor domácí, nepříliš navyklý na cestování.

Den D:)

1. Vstávám zbytečně brzy, vařím si kávu, udělám dětem svačinu a kontroluji batoh. Po šesté vyrážím směrem k soudu.

2. Olin nás nabere a jedeme směr matička Praha. Olin si komusi do telefonu ztěžuje / asi matce /, že cesta je hrozná, překvapil ho sníh

3. Nejen Olina, silničáře asi také.

4. Pomalým tempem míříme na Prahu. Cesta ale ubýhá rychle, s kolegyní máme co probírat, Olin se do naší maminkovské diskuze nezapojí:)

5. V Praze ze do řeči přeci jen zapojí, ovšem s nevrlým konstatováním, že jsme měli vyrazit dříve, neboť stojíme na každém semaforu.

6. Náš hovor ustává, začínáme být lehce nervozní, zda stihneme začátek. Neustále s Petrou doufáme, že už tam budeme. Po několika našich dotazem tohoto typu opět slyšíme, že NE.

7.  Deset minut po deváté vlétneme do budovy, kde se zapíšeme u jakési důležité baby, která nás pošle o patro výše.

9. Beru si brýle. Zjišťuji, že za milými hlasy se skrývají velmi milé tváře. Dva mladí páni doktoři. Co více si přát. Uvelebuji se v židli a poslouchám ty milé hlasy. Beru si  záznamník a svědomitě píšu. Na sousedku vedle ale nemám:)

10, Milé hlasy začínají být uspávající, Petra už to zjistila také a nepíše už nic. Naštěstí se blíží polední pauza.

11. Volíme oběd na účet pořádajícího. Stojíme ve frontě jako ve školní jídelně . Ovšem i ta školní jídla byla mnohdy lepší. Sleduji kuchařku, kterak mi na talíř flákla šlachovitý plátek z vepře, rozvařené brambory a UHO / univerzální hnědá omáčka /.

12. Vracím polovinu oběda , jdeme se na chvíli projít. Čas nám to dovolí max. k Prašné bráně a zpět.

13. Stojíme další frontu, na kávu z automatu ( káva ještě horší než oběd )

14. Odpolední přednáška vcelku rychle uběhla. Fotím si přednášejícího v šumu krátké pauzy ( slib , daný další kolegyni:), pokud to bude stát za to )

15. Osazenstvo klimbá . Stařší pán nám rozdá potvrzení do práce, velká část sálu je rázem prázdná. My vynecháme jen závěrečnou diskuzi, je nám přeci vše jasné:)

16. Olin čeká před budovou, velmi zvědavý, jaké to bylo. Ovšem je rád, že se jede domů, neboť toho má dost ( sezení v kantýně na ministerstvu)

17. Opět zarytě mlčí, my probereme pár nových receptů, chlapy, děti a  cesta krásně uteče.

18. Doma mě uvítají jen kočky. Děti spokojené ve vaně, tatík rád, že je mamča doma, odchází s kamarádem na pivko. 

19. Já padám za vlast. Kdepak cestování, nic pro mě...

Den poté

1. V práci mi strhávají stravenku za ten božský pražský oběd.  Začínají u nás řádit bacily...Začíná pátek třináctého...ale o tom až příště...

Na závěr ještě malý bonus pro Raritku, minule jsem zapomněla  hodit do placu místní fešáky, tedy to napravuji:))

Favoritem je Jiří D:), třetí v pořadí...